2015: Phlox (plamenka)

Když se léto rozběhne plným proudem, jednou v podvečer se potkáte s nevšední vůní. Je známá, familierní a samozřejmě nezapomenutelná. Přesto jsme každoročně z jejího znovunalezení obvykle nadšeni. Předchází magická květenství vysokých floxů, jejichž rozetky prvních poupat se v tomto čase náhle rozvíjejí. Vděčnými jarními předskokany tradičních plamenek jsou samozřejmě nízké skalkové typy, jejichž polštáře zdobí nejedno alpinum. Ale dnes bude řeč jen a jen o těch vyšších, letních. Před sto lety byly velice populárními a odborné prameny hovoří až o osmi stovkách různých odrůd, které vznikly v mnoha zemích. Ačkoliv několik druhů rodu Phlox, z kterých jsou složeny dnešní kultivary, je původem ze Severní Ameriky, do Evropy se přihnaly již na začátku 18. století, kdy byl Phlox paniculata dovezen z Virginie. Ve Francii i Anglii byly velmi záhy nabízeny již ve vybraných formách a jejich květy si rychle našly cestu do zahrad. Systematické šlechtění pak začíná od poloviny 19. století a světlo světa novinky spatřují zejména v Německu a Anglii v souvislosti s introdukcí barevných forem a příbuzných druhů, které byly ochotny se křížit. Rostliny cestovaly panskými zahradami napříč Evropu a od přelomu století byly již v barevných varietách k vidění i v českých zemích poměrně četně. V meziválečném období patřily pak mezi jedny z nejpopulárnějších trvalek vůbec, nabízeny byly v desítkách odrůd každou školkou a největší producenti se pyšnili celými poli floxů. Dnes je kultivarové bohatství spíše omezeně dostupné. Floxy se ovšem nadále šlechtí v USA, Holandsku, Rusku a dalších zemích.

Jaká je plamenka jako rostlina?

Z celého rodu Phlox lze mezi vysoké zahradní floxy zařadit jen několika druhů. Přesto se z nich vytvořila časem odrůdová škála výjimečná rozmanitostí. Spektrum barev, výšek, habitů i doby kvetení je veskrze pestré a proto patří mezi tradiční trvalky. V zahradách tak můžeme potkat zejména různé formy Phlox paniculata, méně již Phlox maculata, amplifolia či carolina. Objevují se i rané hybridy s nižším druhem Phlox divaricata, známé jako P. × arendsii. Další menší druhy jsou postupně introdukovány z přírody a zařazovány do šlechtění pro jejich některé využitelné vlastnosti. Je to zejména odolnost vůči padlí, košatý nižší habitus a tolerance vůči polostínu. Tím se nabídka odrůd floxů samozřejmě navýšila, ale zároveň se poněkud komplikuje správný výběr pro správné stanoviště. Obecně plamenky mají barvy bílé, růžové, lila, fialové až modravé. Kvetou od června do září dle odrůdy a výškově se pohybují od 40cm zhruba do 150cm u statných, divokých a dobře živených jedinců. Hlavním problémem je obvykle padlí a listové černě. V drtivé většině případů je výskyt těchto chorob spojen se špatným výběrem stanoviště, nedostatečným ošetřením a zanedbanou výživou. Zmínit je nutno také infekční tlak v okolí a nakládání se stařinou po vegetaci.

Kde se floxům daří?

Tato statná trsnatá trvalka si umí dobře zakořenit a poradit si s mnohou nevlídností místa. Obecně ji řadíme mezi středně až dlouhověké. Zejména v podhorských zahrádkách najdeme floxy staré desítky let v porostech nevídaných průměrů. Je třeba zmínit, že ve středních polohách netrpí rostliny úpalem a vyšší vzdušná vlhkost jim obecně prospívá. Letitá pěstitelská zkušenost ukazuje, že důležité je především vyhnout se tzv. „podpaření“ v době květu, kdy se v horkých dnech rostlina přehřeje, povadne, ztratí dolní listy na trsu a zbytek se sporám padlí snadno otevře ke vstupu. Dobrou radou je například předsazení nižšími perenami a umisťování na západní či východní stranu, kde je dostatek světla pro kvetení, ale je vyloučen polední úpal. Také je zajímavá kombinace s vysokou travou či jinou soliterní perenou či keřem z polední strany. Zjara floxu přímé slunce nevadí a v létě má šanci si přes poledně odpočinout od žáru. Výrazně mu to prodlužuje kvetení a zlepšuje zdravotní stav. Plamenka je jedna z mála peren, u nichž se připouští odstranění stařiny před zimou a to pokud byla silně napadena padlím. Pak je dobré ji spálit a holý trs nastlat chvojí s bukovým listím. U takové trsnaté trvalky chvilku trvá, než se ujme. Ale stojí to za to. Skvěle funguje v zalévaném záhoně s předsadbou krásnooček, dobromysle či nižších šant a v létě pak kvete s denivkami či třapatkovkami. Na podzim se může potkat s prvními astrami. Zvláště je-li dobře živena.